Součástí mé mise v sirotčinci Mahango nebylo pouze trávení volného času s dětmi, nebo zkoumání místního školství, ale tou největší výzvou bylo právě zorganizování sbírky ke koupi něčeho užitečného pro místní sirotky.

Jelikož já mám výzvy ráda, chopila jsem se hned dvojnásobné challenge - výběr peněz pro zdravotní pojištění všem místním sirotkům a dohled nad jeho zařizováním!

K mému překvapení, jsem částku k tomuto účelu brzy dokonce překročila a myslela jsem, že máme napůl vyhráno...

To jsem ještě netušila, co všechno obsahuje jakékoliv úřední vyřizování v Africe....

Úspěšně jsem zjistila - k vyřízení zdravotního pojištění je zapotřebí fotografie a datum narození dětí. 

Velmi mně zaráží, že téměř žádné z dětí netuší, kdy se narodilo, načež se dozvídám, že to netuší ani dospělí. 

"Ty děti se k nám dostaly z různých míst, od různých rodičů a prarodičů bez jakýchkoli identifikací... tak jsme si ta data nějak domysleli"....

Fajn.

Začneme tedy focením! Modrá plachta - apka ve smartphonu a převléct děti do něčeho slušného. Nakonec z toho byla docela dobrá zábava:)

V pátek tedy vyrážím do nejbližšího většího města Mbeya a k ruce dostávám sestru Epifanii, která má v sirotčinci hlavní slovo. 

Po dlouhé cestě a téměř celodenní výpravě nám však sdělují, že takový nějaký seznam a fotky nestačí a každé dítě potřebuje rodný list.

Koukám se na sestru Epi a čekám, že listy vytáhne. Marně. K mé hrůze se dozvídám, že z celého sirotčince má rodný list pouze jeden sirotek (ano, včetně 2 vychovatelů).

Nechci ztrácet ani minutu času a jsem odhodlána zaplatit také vyřízení rodných listů. Jelikož se úřad k tomuto účelu nachází na druhém konci regionu, pokračujeme tedy v pondělí......

V 6 ráno vyrážíme v pondělí na druhou stranu regionu -dvě hodiny cesty -  opět se sestrou Epi, která má sebou pouze nějaký rukou psaný seznam se jmény a "daty" narození. Ptám se, jestli to bude stačit a tvrdí, že ano..

Po dlouhém bloudění, hledání správné budovy a dveří se konečně dozvídáme, že ani dnes nepochodíme. Takovýto seznam stačil naposledy před 5ti lety. Dnes je zapotřebí alespoň křestní list, či certifikát o ukončeném vzdělání. Lehce mi vadne úsměv, ale stále neztrácím naději. Jedeme tedy na farnost ( další dvě hodiny), kde byla většina našich sirotků pokřtěna. 

To by neměl být problém. Sestru tady dobře znají, data si uchovávají.....

Když spatřuji zdroje, ve kterých se chystá, ne zrovna schopně vypadající slečna hledat, je mi jasné, že to bude další boj.

4 tlusté knihy, v nichž jsou tužkou napsaná jména jen tak. Ani podle abecedy, ani podle data narození. Prostě jen tak náhodně a jako třešničku na dortu vidím, že mnohá jména jsou psaná foneticky.

Ne, nedělám si legraci... prstem tedy projíždíme nekonečné seznamy, přičemž například našeho Jamese nacházím pod jménem Jemsi, nebo Edgara jako Edigu :-D.

Hodný pan farář mi nabízí oběd a mango, což vneslo trochu světla do tohoto dne..

Když se našlo alespoň několik křestních listů, necháváme vystavit kopie a do večeře bychom měly dorazit zpět do sirotčince, kde prý pohledáme zbytek...