Dítě bylo téměř od narození v kojeneckém ústavu 100 km od základny našich projektů v Mahangu. Zjišťování jeho původu a okolností ztráty rodičů je téměř nemožné. Od roku 2017 se nachází v komunitě Centra pro sirotky v Mahangu, kde je jednak se svými vrstevníky, ale kde může vstřebávat také vzor "starších sourozenců - dada a kaka", jak se v Africe blízcí lidé zcela běžně oslovují.
--------
ASANTE
Děkujeme adoptivnímu rodiči paní Heleně z Oslo (VS: 222107)
--------
O SIROTKOVI AKTUÁLNĚ (2024)
Letos Joseph nastoupil do 1. ročníku na internátní střední školu. Další informace připravujeme.
O sirotkovi - 2019-2020
Joseph letos nastoupil do 4. třídy a to znamená, že ho čekají národní srovnávací zkoušky. Ve škole se věnuje těmto žákům a žákům posledního ročníku (7. třídy) největší pozornost. Jeho loňské výsledky nebyly ani excelentní ani špatné, byl 24. ze 111 žáků ve třídě. Má moc krásný rukopis, ve srovnání s ostatními dětmi v Centru, dokonalý!
Joseph už není malý kluk a je hrdý na to, že byl v průběhu loňského roku přesunut z pokoje nejmenších dětí do ubytovny pro chlapce. Tam je součástí týmu a musí se podílet na pravidelných úklidových službách. Kromě toho má v rámci Centra pro sirotky na starost po celý rok údržbu květinových záhonů. To naštěstí nedělá sám, ale spolu s nejstarší holkou Stelou, jinak by krásné květiny asi nevydržely moc dlouho. Pak je tu ještě péče o políčko s rozerou, což je vlastně ibišek. Když je dobrá úroda a je dostatek cukru, vaří se z rozery džus a nebo se taky něco prodá a koupí nějaké potřebné věci do zázemí Centra. Josepha baví každá hra, letos si oblíbil člověče nezlob se a dokonce se naučil hrát s kartami Vojnu. Je to docela uličník, ale mezi staršími kluky nemá na nějaké vážné vylomeniny šanci. Stále si přeje být knězem, ale už jsme měli v sirotčinci spoustu kluků, které to po 5 letech přešlo. Na druhou stranu máme na střední škole i ty, které to dosud nepřešlo.
O sirotkovi - 2018/2019
Joseph už je ve třetí třídě, a rád se považuje za většího kluka, i když ještě pořád spí v pokoji s malými dětmi. Joseph má pěkně za ušima, ale to ke klukům patří. Když jsme stěhovali s řemeslníky nové skříně do ubytoven, Joseph zahlédl na střeše ptáka, kterého si usmyslel ulovit asi ke svačině. Házel po něm kameny a ty padaly druhou stranou přesně do míst, kde jsme nosili ty skříně. Velké štěstí, že se nic nikomu nestalo. Joseph utržil lekci od místního koordinátora. Čekala jsem, že mu vyhubuje za to, že nás málem zabil, ale dostal “sprdnuto” za to, že lovil ptáka, když ví že to Evropané nemají rádi. Což je samozřejmě pravda, jen nás v tomto okamžiku překvapily priority. Na druhou stranu Joseph sklidil uznání od ostatních dětí, když jako jediný dostal dopis ve svahilštině. Všechny děti záviděly, že si nemusí lámat hlavu s překlady.
O sirotkovi - 2017/2018
Joseph je jmenovec našeho vychovatele v sirotčinci, tak se to občas plete. Většinou se ale na toho malého volá svahilsky Jose (Ďosé). Trochu jiným způsobem než Ebeneza, se Jose snaží na sebe upozorňovat. Většinou tak, že něco bere mladším dětem nebo kazí nějakou hru. Musí se na něj přísným pravidlem, které nakonec je ochoten respektovat. Letos začal chodit do školy, a to rovnou do 2. třídy. Ne že by byl extra chytrý, ale první třídu odchodil už v bývalém sirotčinci a v Tanzánii se opakovat třídy legálně nesmí. Jelikož po první třídě nic neuměl, umístila ho sestra Epifanie nejprve do školky, aby s ním v průběhu několika měsíců měla čas první třídu dohnat.
"Nejuvědoměleji se tváří Joseph, jmenovec patrona v sirotčinci. Taky je z malých dětí nejstarší. Z mytí okolo mne probíhal mokrý, ruce tam, kam patří palmový list. Ostatním bylo tohle zatím jedno. Ví něco víc. Sázím na to, že bude jednou třeba právník." ...z blogu naší dobrovolnice Marie (2017)