Sbírali jsme celý loňský rok. Po kouscích, s vírou, že to půjde. Voda pro střední školu Gwili, kde je téměř 1000 studentů – byla jedním z těch snů, které jsme prostě nechtěli pustit. Nejdřív „jen“ studna. Ale jak projekt zrál, a my víc naslouchali potřebám školy, pochopili jsme, že samotný vrt nestačí.

A tak jsme koncem roku rozšířili záměr: nejen studna, ale i rezervoár, čerpadlo a 1–3 odběrná místa – u nádrže, kuchyně a toalet. To znamenalo jediné: navýšit cílovou částku z 100 000 Kč na 150 000 Kč.

Díky vám všem – dárcům malým i větším – jsme to zvládli. Ta podpora, která přišla na závěr roku, nás dojala. Bylo jasné: čistá voda ve Gwili bude.

Setkání v slzách

V lednu jsme se vydali školu navštívit. Jenže jsme přijeli ve chvíli, kdy to vůbec nebylo vhodné. Ředitel zrovna pohřbíval svou malou neteř. A přesto – opustil pohřeb, aby nás na chvíli přivítal. Se slzami v očích. Byli jsme dojatí, ale slova se nám vytrácela. V Tanzanii se pohřeb bere hluboce vážně. Emoce jsou opravdové, surové, bez přetvářky. Ať jsi muž nebo žena, vzdělaný nebo ne – truchlíš naplno. A nikdo tě nesoudí.

Po krátké chvíli jsme se domluvili na nový termín. .... Za týden jsme se do školy vrátili, už s připravenou smlouvou o spolupráci a se staviteli projektu.

Pomoc jako spolupráce

Smlouva není formalita, je to důkaz, že nejde jen o dary, ale o spolupráci. Místní škola slíbila zajistit rezervoár. My z Bez mámy jsme na oplátku slíbili zajistit studnu, čerpadlo a rozvod vody, vybetonovat odběrná místa a postavit věž pro nádrž.

Až to bude hotové, přijde fáze, která je pro nás stejně důležitá jako voda samotná – školení o hygieně, čistotě, prevenci nemocí a zodpovědnosti za prostředí. Voda není samozřejmost. Na planině Usangu, kde je půl roku sucho, bývá voda, když ji najdete, často zakalená – a nese s sebou jen riziko tyfu. Kvalitní voda jako dar z nebe. 

 Diskutujeme detaily projektu. Na místě jsme my, učitelé, zástupci vesnice i zhotovitel díla.

Den vrtání (a den čekání)

Vrt se měl konat 20. února. David, náš koordinátor, byl zrovna pryč, ale já a dobrovolnice Eliška jsme chtěly být u toho. Vyrazily jsme na 20km cestu – kousek autobusem, kousek motorkou. Dojely jsme... ale vrtací mašina nikde.

Sedíme pod mohutným fíkovníkem. Učitelé jsou nervózní, že nás „nechávají“ venku a nabízejí posezení na gauči v kanceláří. Ale my jsme rozhodnuty zůstat na kořenech. Tak majestátní strom, to je rarita. Navíc tenhle nese poselství: místní jsou přesvědčeni, že tam, kde roste fíkovník, se vždy najde voda. A tak jsme klidné, úplný opak toho, co jsme zažívaly ve škole Mshikamano.

Jenže nyní ředitel přichází s omluvou – mašina se cestou porouchala a my jsme sem dnes jely zbytečně. Vrt se přesouvá na zítřek.

Jsme rozhodnuté, že zítra si sebou dovezeme kávu a uděláme si malý piknik. To kdyby se to čekání zase protáhlo.

Voda v 6 metrech

Druhý den jsme zpátky s termoskou kávy. A tentokrát už se opravdu vrtá. Sledujeme souhru dělníků, jak skládají vrtací zařízení, připojují motory, měkčí půdu. Je to až radost pohledět, jak profíci v Tanzanii dokážou sehraně a přesně pracovat. 

Po hodině jsme v hloubce 6 metrů a už víme, voda tu je!  Pak přichází prudký liják, vrtání se přerušuje. Ale večer je dílo hotovo, studna má 30 metrů.

Nádrž – dilema a rozhodnutí

Následuje fáze čerpání vody do rezervoáru. Místní se sice pustili do sbírky na nádrž už před časem, vybrali úctyhodných 1,5 milionu tanzanských šilinků (asi 15 000 Kč), ale bohužel na nádrž 10 m³ to nestačí. Stojíme před rozhodnutím: pomoct, nebo nechat školu koupit menší nádrž.

Menší nádrž pro 1000 dětí není řešení. A tak se rozhodujeme pomoci a rozdíl dorovnat. Věříme, že po sklizni rýže budou mít místní možnost znovu přispět – letošní rok je pro zdejší zemědělce sice špatný, ale nějaká podpora se snad najde.

Co dál?

Právě teď se koordinátor David a pan ředitel chystají na nákup a dovoz nádrže. Začíná stavba věže. Krok za krokem, cihla k cihle, budujeme víc než jen stavbu!

--------

Budujeme zdravější a čistší zázemí pro 1000 studentů.

--------

O dalších krocích vás budeme informovat. Děkujeme, že jste s námi. Příběh pokračuje – a vy jste jeho součástí.

Sledujte dětí "Bez mámy" - už jsme zpět na Facebooku!