Loise a já jsme se pustily do programů pro školy. Do jednoho o vodě a jejím užití. Bez mámy totiž na několika školách už zajistilo vrtané studny, ale bez osvěty na poli hygieny, jejího přínosu pro jednotlivce a komunitu, také údržby zařízení, by to byla akce velmi dočasná. Vše vyžaduje trénink. A studny se plánují i u dalších škol.

A pak je tu druhá linka osvěty - o dospívání, vlastní hodnotě a vztahu k sobě samým, o možnostech a dovednosti uhájit si vlastní prostor… Témata, ze kterých se napříč světem sypou mnozí učitelé před mnoha páry polodětských očí. A já vůbec netuším, jak moc jsou zde k takovým tématům otevřeni.

Za dobu existence organizace už jsme viděli příliš mnoho velmi mladých matek, které tak ztratily možnost dostudovat. O vlastním těle a jeho hranicích se moc nemluví. A rozhodovat sám za sebe? Nechtěla bych se zde vedle starostí s dospíváním ještě muset srovnat s autoritami.

Samá voda...

 Nejdřív se s Loise vůbec poprvé potkáváme naživo. Z města jede za námi do sirotčince v Mahangu, má trochu zpoždění. Zatímco Míša a Radka už obrážejí s Davidem školy, jak jsou zvyklí, my se teprve oťukáváme. Loise vybalí své přípravy. Hurá! Má hezké přípravy. V mých očích stoupá. Já se s ní taky dělím o své postřehy k tématu.

Druhý den spolu dáváme dohromady dotazník, který bychom chtěly nabídnout studentům. Kdo jiný by měl mít víc jasno v tom, co ho zajímá, než právě oni, naše cílovka. V dotazníku se motáme kolem hygieny, ženských světů, toho, jestli mají, holky i kluci, komu říct, když toho je už nad hlavu. Nad hlavu dospívání, vlivu kultury. Zatím toho máme nad hlavu my dvě. Já mám spoustu pochyb, zda a v jakém věku budou ochotni se o takové osobní informace dělit.

Loise jim důvěřuje víc. Ovšem taky o dost víc důvěřuje tomu, že vše bude stačit anglicky, na střední už se učí výhradně v něm. Když ale o pár dní později při jedné hře Peter skálopevně tvrdí, že noha se řekne “frog”, je jasné, že to celé do svahilštiny bude muset.

...samá voda...

 Mezitím spolu však v terénu v jedné ze škol přijdeme třeba k zásadní informaci, že budou určitě lepší kohoutky, než vědra s vodou na každé toaletě. To bychom řekly taky, ale důvod je kouzelný. “Kluci do nich čurají.” Uf! Ale kdo z “kluků”, kteří blog teď čtete, nemá zkušenost třeba s dalekou střelbou na cíl nebo s výzvou, kdo do sněhu vymočí své jméno, že?

Návštěva ve škole potvrzuje i bolest Afriky. Věci stárnou a většinou nikdo nehlídá včasné opravy. Je jasné, že při zavedení kvalitního zdroje z vrtu bude potřeba dobře motivovat služby učitelů, aby se poškození jakékoli části zařízení hlásily, řešily, a hlavně se za ně přebrala zodpovědnost. Motivace, která platí? Ta finanční. Komunita kolem školy se bude muset složit. Podpora z Čech bude v přímé vazbě na to, zda se spoluzodpovědnosti místním daří dostát.

...přihořívá.

 V následujícím týdnu jedeme všichni spolu do Tukuyu. Jsou tam další školy. První den společně navštívíme několik škol, druhý den je na mně s Loise, abychom ověřily, zda se s připravenou prezentací o vodě neřítíme do vzduchoprázdna, a taky zda promítací plátno, zatemnění, počítač a projektor dokáže přepravit jedna žena na různé vzdálenosti. Od včerejška na nás čekají ve škole Salemu. To znamená svahilsky “mír”, přijde mi to pro začátek víc než vhodné. Nasedáme do autobusu. Už jedeme celkem dlouho. A nevím, zda bychom ještě nejely, kdybychom si svorně nevšimly cedule, že školu právě míjíme. A nikdo nebrzdí. Já začnu křičet hlasitěji. “Nashuka, nashuka!” Jen si to schválně zkuste nahlas. A ano, “sh” se čte jako “š”. To si v Čechách beztrestně nezakřičíte! Tady je to signál, že chceme ven, a protože brzdná dráha není maličkost, všechny ty saky paky vláčíme po silnici hezký kus.

V míru

 Ale ve škole Salemu nás čekají, učitelé si informaci předali, takže se o nás paní učitelka, co včera chyběla, dnes hezky stará, my přicházíme v míru a učitelé nám přicházejí pomoct s výkryty na okna. Počítač máme s sebou obě. Tím se dvojnásobí neúspěch při připojování na projektor. Oba selhávají. Zatímco se třída plní a výsledný počet je asi osmdesát dětí, mně teče po zádech čůrek potu z opětovné snahy vše technicky vykutat.

A Loise jde do akce. Od první chvíle je má chycené. Posílá jim tichou poštou tajemné slovo, tleská, luská a podupává s nimi, září jí oči. Střídá pozornost k jednotlivým žákům, nikdo není mimo akci. Já nakonec něco propojím za cenu toho, že se rozhází grafika písma, ale obrázky máme. Loise nic nerozhodí. Čtyřicet pět minut práce. Paní učitelka vypadá spokojeně, bere nás do ředitelny na chapati a vejce natvrdo.

Dobře to pozorovala. A dozvídáme se, že do školy občas někdo přinese programy dost zvláštní. Bible, které nejsou biblemi, a zapálené řeči kolem nich. Taky nějakou plamennou osvětu k tématu sexuální orientace. Což je téma, které si v Tanzanii ještě hodně počká. Dokazuje to také rozhorčení mladého kněze, se kterým jsme měli možnost se setkat v sirotčinci, a který se hněval na papeže Františka, že vůbec připouští téma homosexuality. Ta zde byla donedávna trestná. A zcela jistě ji společnost trestá stále.

Přihořívá...

 V Salemu jsme tedy otočily prezentaci po pauze ještě jednou. V druhé skupině už věděli. Tam-tamy fungují. To se ještě může hodit. Děti si budou umět informace předávat mezi sebou. Při večerní poradě s Míšou a Davidem se rozhoduje, že by bylo dobré prezentaci otestovat ještě jinde. Někde, kde není voda tak dostupná.

Možná, že děti budou mít jiné zkušenosti a reakce. Nemusíme hledat dlouho. Sirotčinec leží v takové oblasti. A tak pojedeme do školy hned v sousední obci Simike. Kromě prezentace Loise na dětech otestuje i dvě naučná videa. A hlavně to, jak dostat plátno, teď už v rozkošném obalu jako na lyže, které zde z ničeho ušila Radka, se všemi cajky do školy na motorce.

První tábor dosažen

 To je plánováno na středu. V úterý jdeme do jámy lvové s ujasněným dotazníkem o dospívání na střední školu Jakaya. Tam panují s Bez mámy dlouhodobě otevřené vztahy. Na škole nám zapůjčí hned stovku studentů, po padesáti v každé místnosti, ujistíme je, že je vše anonymní, a dostaneme pořádný vzorek odpovědí.

Odpovědí, ze kterých vyplývá, že pubertu zde spojují hlavně s ženským pohlavím, sem tam někdo lítá v tom, kde se berou děti, ale hlavně se nám potvrzuje teorie, že autority mají v zemi silnou pozici, a že si málokdo troufne je odmítnout, také prakticky nikdo ze středoškoláků nepřipouští, že by si uměl prosadit své proti mínění blízkých. Bude potřeba s tím pracovat… Jo a o den později v Simike také vyplyne, že čištění zubů ráno je spíše menšinová záležitost.

A potlesk

 Víme, že tyto programy pro školu jsou na samém začátku. Dostaly jsme se dál, než jsem čekala. I když v Africe se vyplácí neočekávat. Voda bude, věřím tomu. Otevřenost bude, doufám v to. Loise má tah na branku a skvělou energii v práci s mladými. I když se za pár dní už vracím do Čech, a její další práci neuvidím osobně, posílám jí tři pochvalná tlesknutí, tři lusknutí a tři podupy na podlahu.