Děti ulice jsou zvláštní skupinou dětí, které i přesto, že mají rodiče, dokonce i střechu nad hlavou, zůstaly na dlažbě. V čem je jiný příběh dětí ulice? V Tanzanii žije mnoho dětí v podmínkách, které si mnozí z nás nedokážeme ani představit. Často mají hlad, nemají hračky, neumí poznávat barvy. Dospělí na ně nemají…
Děti ulice jsou zvláštní skupinou dětí, které i přesto, že mají rodiče, dokonce i střechu nad hlavou, zůstaly na dlažbě.
V čem je jiný příběh dětí ulice?
V Tanzanii žije mnoho dětí v podmínkách, které si mnozí z nás nedokážeme ani představit. Často mají hlad, nemají hračky, neumí poznávat barvy. Dospělí na ně nemají čas, protože musí pracovat na poli za účelem obživy. Doma chybí peníze na školní uniformu, boty a sešity, aby děti mohly chodit do školy.
My v „Bez mámy“ se již mnoho let věnuje dětem, které ztratily rodinné zázemí a naději na lepší budoucnost. Tyto děti podporujeme na cestě za vzděláním, buď v rámci center pro sirotky nebo v jejich stávajících rodinách, které obvykle tvoří jeden z rodičů nebo vzdálení příbuzní.
Avšak situace dětí ulice je zcela odlišná. Děti ulice jsou zvláštní skupinou dětí, které se i přesto, že mají rodiče, dokonce i střechu nad hlavou, ocitly na ulici. Důvody jsou různé – domácí násilí, závislosti rodičů, chudoba, nebo nemožnost získat vzdělání.
Tyto děti často hledají jídlo a útočiště na ulici, kde se mnohdy stávají oběťmi kriminality, prostituce nebo závislosti na drogách. Jejich život na ulici je drsný a plný nebezpečí. Vede k nerespektování autorit a asociálnímu chování.
Děti ulice a děti vesnice
Jedním z hlavních rozdílů mezi dětmi z ulice ve městech a dětmi, které tým „Bez mámy“ dlouhodobě podporuje na tanzanském venkově, je právě jejich prostředí.
Ve vesnici jsou lidé pozornější k utrpení druhých, protože tamější společnost není anonymní. Obyvatelé se navzájem znají a jejich problémy nejsou přehlíženy. Pokud dochází k nějaké nespravedlnosti, lidé se snaží situaci řešit, ať už formou sousedské výpomoci nebo prostřednictvím lokálních autorit.
Ve městech je však společnost rozsáhlá a anonymní. Problémy se zde nevyskytují jednotlivě, ale hromadně, což vede k tomu, že lidé postupně otupí a začnou tyto situace považovat za normální.
Všimnout si problému a neodvrátit pohled je hrdinství
Náš tanzanský kolega David Mutayoba si všiml, jak dramaticky v posledních letech vzrostl počet dětí a mladistvých v ulicích. Nejsou tam na nákupu ani na procházce, ale zůstávají tam neustále. Tento fenomén není nový jen ve městě Mbeya, ale v mnoha afrických městech. Místní autority jsou bezradné a zkostnatělé, problém se snaží řešit policejními raziemi a vyvoláváním strachu, zatímco snahy neziskových organizací o prevenci dusí nesmyslnou byrokracií.
"Obávám se, aby nedošlo k praktikám, které probíhají v jiných městech, kde autority rozdávají dětem z ulice psychotropní látky, aby mladí výtržníci prospali celé dny. Tohle by rozhodně bylo špatné řešení!”, varuje David.
V „Bez mámy“ jsme hrdí, že náš kolega David dokázal kolem sebe vytvořit skupinu dobrovolníků, kterým stejně jako jemu není osud těchto dětí lhostejný.
Dobrovolníci pravidelně vyrážejí do ulic, seznamují se s dětmi, navazují přátelství a zjišťují jejich rodinnou situaci. Budují vztahy založené na důvěře a přátelství. To, že se o tyto děti někdo skutečně zajímá, pro ně znamená obrovskou podporu. Už nejsou neviditelní a nemusí si pozornost získávat výtržnostmi. Postupně, jak se vztah mezi dětmi a dobrovolníky prohlubuje, začínají tyto děti cítit, že někdo stojí na jejich straně a má je rád.
Hořkosladký příběh 14letého kluka
Navázat s někým kontakt to není v Tanzanii problém. Tanzanci jsou mistři ve „small talk“ – jen pozdravy zaberou první tři minuty hovoru. Patří sem dotazy na rodinu, zdraví, domov, práci a podobně. Vytvořit však vztah opravdové důvěry je náročnější, vyžaduje to trpělivost a pozornost. Zpočátku děti ulice nechtějí přiznat ani odkud pocházejí, ani kdy a proč přestaly chodit do školy. Pak se však jejich ustrašená srdce náhle otevřou a začnou vyprávět hořkosladké příběhy.
Jeden z nich vyprávěl 14letý Jordan:
„Lidičky! Jednou jsem se rozhodl, že od života chci něco lepšího. Pořád jsem slyšel, co všechno je v Dar es Salamu – sídlí tam mama prezident, budovy sahají až do nebe a lidé mají peníze. Procházejí se po pláži, pijí Pepsi a jedí chipsy. Tak jsem si řekl, že to bude můj domov, a jednoho rána jsem vklouzl do “podpalubí” autobusu a schoval se za zavazadla. Skrčený jsem jel 12 hodin, aby mě řidič neodhalil a nevyhodil někde v Mikumi (národní park), kde by mě sežrali lvi. Měl jsem strašný hlad. Když jsme dorazili, byla už úplná tma. Chtěl jsem si koupit mandazi (koblihu), lidičky, ale bylo to tak drahé! U nás stojí 100 šilinků a tam 300. A tak to bylo se vším. Práci jsem nenašel, nikoho jsem neznal, nevěděl jsem, kde se vyspat. A to horko! Maisha ngumu – Těžký život!“
Jordan měl štěstí – v Dar es Salaamu se nad ním někdo smiloval a zaplatil mu autobus zpátky domů. Klučina, zvyklý na podnebí s průměrnou teplotou 25 °C, by si jen těžko zvykl na 39 °C, typických pro Dar es Salaam. Ale to ho samozřejmě nenapadlo, když snil o své lepší budoucnosti.
Povídat si s dětmi - a co dál?
První krok – najít děti, oslovit je a navázat přátelství – se podařil už s asi 12 dětmi z ulice. Nyní pracujeme na druhém kroku: naučit děti, aby za námi samy přicházely.
„Bez mámy“ podporuje tým místních dobrovolníků sdružených kolem Davida, kteří se snaží alespoň jednou za dva měsíce uspořádat akci, kde mají děti možnost nejen se najíst, umýt a obléct se do čistého oblečení, ale také získat nové podněty a navázat nová přátelství. Na chvíli mohou zapomenout na své starosti a ztratit se při hře a tanci s dalšími dětmi (z běžných rodin). Nikdy nevíte, co může spustit změnu, jak se to stalo u Samuela, jehož příběh přineseme v dalším příspěvku.
Taková setkání děti formují a motivují. Zatouží po změně, protože zjistí, že chtějí být znovu součástí společnosti a nechtějí se cítit vyloučené. Proto některá naše setkání mají zábavný charakter, zatímco jiná se zaměřují na společenskou potřebnost (příští akce bude společná výsadba stromů).
Jak můžete pomoci ...
Pomoct budovat vztahy důvěry a přátelství s dětmi z vyloučených komunit a vytvářet pro ně možnosti životní proměny můžete i vy !
Váš příspěvek podpoří organizaci akcí:
Kdo má kuráž stojí na začátku velké změny!
Kluk Jordan ukázal kuráž, když se vydal na cestu do Dar es Salaam, ale opravdové hrdinství prokázal také David a dobrovolníci, kteří viděli problémy dětí ulice a neodvrátili pohled. Dávají do toho kus srdce, mnoho energie a času, aby „dětem ulice“, které nazývají „Kids full of potential = Děti plné potenciálu“ vrátily kus dětství a zdravý postoj k životu!
Podpořte toto smysluplné úsilí – staňte se také hrdinou všedního dne!