Pomoc směřujte na
e-mail: bezmamy@seznam.cz
bankovní spojení:
ČR: 2400096696/2010 (CZK)
SR: 2000096697/8330 (EURO)
Dobrovolníci
Kdo je to dobrovolník?
Pro nás je to ten, kdo chce pomáhat a dělá to zadarmo, bez nároku na jakoukoliv odměnu.Předem tedy dávame na vědomí případným zájemcům o dobrovolnický pobyt v Africe, že veškeré náklady je nutno si hradit sám a žádný plat vás taky tedy nečeká.
Na internetu můžete najít spoustu organizací, které vám zprostředkují pobyt v různých koutech světa, ale zpravidla se pořádně plácnete přes kapsu, když máte zaplatit všechny jejich poplatky. My ale nechceme nikoho připravit na mizinu, ani si z dobrovolnických pobytů udělat byznys. Chceme pomoci sociálně slabým skupinám v Africe (sirotci, vdovy apod.) a vám zprostředkovat nevšední zážitek a možnost pomáhat druhým. Máme zájem o lidi, kteří se nebojí nových zážitků, ať příjemných nebo nepříjemných, kteří mají dobré a nesobecké srdce a odhodlání pomáhat, jsou samostatní a dovedou přicházet s novými nápady a řešeními.
Můžeme vám říct spoustu informací, všechno dopodrobna popsat a vysvětlit, ale všechno to pochopíte, až tam budete. Afriku zkrátka musíte zažít, abyste věděli, o čem to je. Tanzánie je nádherná země s milými lidmi a teprve spolužití s nimi vám ukáže tu pravou Afriku. Většina lidí si kontinent zamiluje, poté, co tam stráví určitý čas a navždycky už pak zůstane v jejich srdci.
Kdy odjet?
Počasí v Mbeyi a okolí se mění v průběhu roku.
- Listopad až leden – krátké období dešťů – občas prší, ale ne nutně každý den. Slunce je ale stále pořád silné
- Únor až duben – dlouhé období dešťů – prší často a vydatně, ale většinou ne celý den. Po dešti zase vylézá sluníčko a je horko. V období dešťů je všechno zelené, kvete a roste. Postupně se ochlazuje. Noci můžou být chladné.
- Duben až červen - deště ustávají, dále se ochlazuje, některým stromům žloutnou a opadávají listy. Něco jako u nás podzim.
- Červen až srpen – v Mbeyi je zima. Je dost chladno, teploty klesají pod 10 stupňů, v horách i kolem nuly. Teplá bunda je váš nejlepší přítel, hlavně v noci.
- Září až listopad – období sucha. Téměř neprší a slunce je velmi silné, horko je devastující, krajina vysušená a hnědá. Teploty překračují třicítku.
- Kolik to bude stát?
- Letenka (16 000 – 30 000 Kč podle společnosti, letu, období, podmínek)
- Očkování (cca 6 000 – 10 000 Kč; více viz v odstavce Co zařídit před odjezdem)
- Vízum ($50)
- Cestovné v Tanzánii (závisí na způsobu přepravy a vašich požadavcích. Př. bus Dar – Mbeya $20-30, dala dala Mbeya – Mahango 20 Kč, dala dala v rámci Mbeyi 4-6 Kč atd. Záleží jak často a kam cestujete. Cestovné netvoří velkou položku. Při pobytu na vesnici samozřejmě neplatíte žádné jízdné, jezdí se na kole nebo chodí pěšky.
- Jídlo a pití - Tanzánie je obecně levná země co se jídla týče a Mbeya má velký výběr potravin (na místní poměry) a nízké ceny (zemědělský region). Jídlo ve městě stojí tak 30-50 Kč. Pokud chcete šetřit, můžete se stravovat v restauracích pro místní, my jsme si kupovali kořeněnou rýži a fazole za 12 Kč, maso je dražší. Ovoce je spousta a levné. Musíte smlouvat. Pořád a všude.
- Ubytování – jak kde, ale slušné ubytování ve městě stojí v průměru cca 10000 Tsh / noc za pokoj
Co musím splňovat?
- Min. 24 let – věkový limit máme, protože po uchazečích chceme určitou „vyspělost“, nicméně i když jste mladší, ozvěte se nám. Po osobním pohovoru se rozhodneme, zda by byl pobyt vhodný i pro vás.
- Min. 1 měsíc, ale doporučujeme rozhodně déle (za kratší dobu těžko vniknete do tamní kultury, mentality a jazyka obyvatel Tanzánie)
- Alespoň základní znalost angličtiny (není naprosto nezbytné, pokud pojedete do Afriky s někým z nás, nicméně už kvůli vám samotným velmi doporučujeme. Pokud se rychle učíte nové jazyky, máte vyhráno a můžete komunikovat přímo svahilsky).
- Příspěvek na projekty sdružení v hodnotě alespoň 3 000,- Kč. Příspěvek můžete darovat sami nebo požádat známé, rodinu, firmu, aby každý něco přispěli. Prakticky každý příspěvek, který přijde na náš účet díky vašemu doporučení, se počítá jako váš vklad.
- Pokud by nebylo možno z Vaší strany zajistit finanční příspěvek, pak je možné vyvinout nějakou aktivitu k zviditelnění problému Afriky potažmo organizace Bez mámy. Tyto aktivity můžeme nazvat jako přednášky, výstavy,charitativní sbírky, nebo nějaký charitativní koncert. Velice rádi by jsme totiž viděli Vaše zapáleni již tady v čechách.
- Opravdový zájem pomáhat, což také znamená plnění pracovních úkolu, které dobrovolník dostane. V Africe je život daleko pomalejší, takže se nebojte, že se přepracujete. Pokud si občas zajedete na safari nebo na výlet za nesčetnými krásami země, není to problém, ale mějte na paměti, že vašim hlavním úkolem je pomáhat.
- Řídit se pravidly, která stanovíme, např. žádný alkohol, cigarety a drogy na vesnici, žádné obscénní, výtržnické nebo jinak nepřiměřené chování, včasné platby ženám/sestrám za jídlo, vaření, ubytování apod.
Ubytování
Ubytování – ve městě doporučujeme Guest house je třeba zamluvit předem kvůli dostupnosti, protože může být zaplněn jinými nocležníky. Guest housy jsou levné a co se týká hygieny, na dobré úrovni. Jestli chcete větší komfort, pak můžete zkusit některý z mnoha hotelů v Mbeyi.
Většinu času byste ale měli trávit na venkově a město bude jen vaše „základna“, kam se budete vracet načerpat civilizaci. My jsme se například vraceli do Mbeyi obvykle na víkend, ale záleží na každém z vás, jaký rozvrh si uděláte.
Ubytování na vesnici je v misijním domě, kde je samostatný pokoj pro hosty. Oproti předchozím místům, kde jsme spávali před dokončením misie, je to už luxus se vším všudy - moskytiérou, postelí, povlečením, záchodem vedle a elektrickým světlem poháněným solárním panelem (je možnost si dobíjet mobil).
Za poskytnutí ubytování v misijním domě zaplatíte sestrám cca 1000 TSh/osobu/noc (asi 17 kč) – přesnou částku upřesníme po osobní domluvě. Všechno peníze budou použity na dostavbu sirotčince a dodělávky a opravy na misijním domě. Peníze, prosím, dejte sestrám samy, ony je od vás vymáhat násilím nebudou.
Nákupy a stravování
Supermarkety v evropském pojetí neexistují, pokud chcete vařit, jděte na trh. Když nechcete, jděte do restaurace, kterých je v Mbeyi plno. Pokud jíte jako místní, ani vás to moc nestojí. Zeptejte se domácích nebo našich kontaktů, kde se dá dobře a levně najíst. Ti vám taky poradí, kam si zajít na trh. Strava není tak pestrá jako u nás, s tím počítejte. Maso se prodává ve stáncích, kde visí na hácích, kolem lítají muchy a nepůsobí to moc povzbudivě. Maso vaří daleko tužší než u nás a nečekejte, že dostanete libové. Většina místních jí ugali (hutná hmota připravená z pomleté kukuřice), na vesnici v Mahangu se také jí často extrémně chutná rýže. Obvykle jsou k tomu fazole a podušené zeleninové listy. Maso se jí nejčastěji hovězí a kuřecí. Ve městě je výběr daleko pestřejší. Když si chcete vařit sami, zajděte si nakoupit na trh. Výběr zeleniny je velký a ovoce obrovský. Budete jako v ráji. A nezapomeňte smlouvat!!!
Na vesnici pro vás budou velmi pravděpodobně vařit tamní ženy, pokud si nevynutíte, že chcete vařit sami. Není slušné to po nich chtít zadarmo, proto za vaření ženám zaplaťte podle uvážení, nejméně však 800 TSh za den, pokud je vás víc, můžete dát i větší částku (nedával bych ale víc než 1000 TSh na den).
Ingredience na vaření si buď koupíte sami, nebo můžete kuchařce (kuchařkám) přispět na jídlo. My jsme platili 10.000 TSh/týden a občas koupili něco navíc, jako ovoce, zeleninu, olej atd. Nemůžete čekat, že vás vesničané budou krmit zadarmo ze svých skromných zásob. Jestli zaplatíte víc, sestry to použijí na jídlo pro sebe a sirotky, o které se starají.
Jídlo na venkově je dost jednotvárné a skromné, ale u sester se vaří lépe a jsou častější obměny.
Pití – voda z kohoutku pro nás není pitná, třeba převařovat nebo filtrovat. Balená voda stojí jako u nás. Na vesnici je problém s čistou vodou na pití nebo koupání. Za deště doporučujeme nachytat si dešťovku. Pokud nechcete pít jejich převařenou vodu, dovezte si vlastní balenou z Mbeyi nebo Mswiswi (nejbližší městečko). Ve vesnici balenou vodu nekoupíte vždy, i když se to lepší.
V obchodech v Mbeyi karty nepřijímají, ale je tam několik bankomatů, kde si můžete v případě potřeby vybrat hotovost.
Zdravotní péče
Za lékařskou péči budete v Tanzánii platit hotově. Pokud máte cestovní pojištění, nechejte si vystavit doklad. V Mbeyi je několik nemocnic, úroveň na Afriku není špatná a působí zde dost bílých doktorů, kteří vám můžou pomoci, když jste v nesnázích a nevěříte místním doktorům.
Z domu si s sebou vezměte všechny léky, které užíváte a lékárničku, která se může hodit, tj. léky proti bolestem, průjmu, antibiotika, obvazy, dezinfekci aj. pro případ poranění. Na vesnici je nejbližší doktor na klinice v Simike, asi 4 km. Ošetřit se tam ale nedoporučujeme, jen v případě nouze. Jedna z řádových sester je vyučená zdravotní sestra, ta vás může ošetřit v případě lehkého zranění.
Nepříjemnosti, se kterými se můžete setkat nejčastěji jsou:
- Chřipka (probíhá silněji než u nás, zpravidla únava, bolest hlavy, kloubů, horečka, někdy kašel, apod. Většinou za pár dnů odezní.)
- Malárie – podobné počáteční příznaky jako chřipka, pro jistotu jděte na test malárie hned, jak se necítíte dobře a máte sebemenší podezření (test probíhá odběrem krve z prstu, výsledek na počkání). V případě, že máte malárii, doktoři vám doporučí léky nebo si je můžete koupit v lékárně, kde vám také poradí. Pro dospělé malárie zpravidla není smrtelné onemocnění, tak se hned nebojte, že zemřete. Základ je ji diagnostikovat co nejdříve a poté užívat léky. Některé nové léky pracují už ve 3 dnech. Pro Afričany je tato nemoc tak běžná jako u nás chřipka a většina dospělých ji má několikrát za svůj život. Používejte při spaní moskytiéru a při večerním pobytu venku aplikujte repelenty. Riziko nepodceňujte a chraňte se jak je to jen možné. Některé formy malárie, jako např. mozková, mají rychlý průběh a smrt může nastat v několika dnech. Nicméně nebuďte paranoidní, nejspíše nasbíráte za svůj pobyt tolik štípanců jako za celý svůj život v ČR a nemusíte dostat nic.
- Průjem – břišní infekce jsou celkem časté, vemte si s sebou nějaké silné léky proti průjmu. Nestravujte se na ulici, pokud máte slabý žaludek. Já jsem s tím měl první dva roky obrovské potíže a trávil na záchodě hodně času. V případě potíží zajděte za doktorem nebo lékárníkem. Denní dieta taky neuškodí. Nezapomeňte hodně pít, průjem dehydruje! Nejezte podezřelé jídlo na ulicích a nic, co nemůžete oloupat nebo dezinfikovat. Jídlo jezte raději tepelně upravené, ovoce pečlivě umívejte v čisté vodě (radí doktoři.)
Hygiena
- Praní – prát si budete muset v ruce. Prášek se dá koupit v každém malém krámku, nebo můžete použít mýdlo, které místní vyrábějí za pomoci sester. Tím přispějete i na jejich podnikání. Ženy na vesnici vám mohou nabídnout, že vám operou, nebo je můžete požádat, berte ale jako slušnost jim za to dát malou finanční odměnu.
- Koupel – s teplou vodou se setkáte zřídka. S teplou sprchou o to míň. I když je sprcha v domě, stává se, že někdy neteče, v období sucha většinou neteče. Je proto moudré si napustit vodu ráno do kbelíků nebo kanystrů, na vesnici je vhodné si nachytat dešťovou vodu (v období dešťů). Většinou koupel probíhá tak, že máte mísu nebo kbelík plný vody, odkud si menší nádobkou nabíráte vodu a poléváte se. Pak se namydlíte a znovu se opláchnete. 1 kbelík by vám měl bez problémů stačit na koupel celého těla. Na vesnici voda někdy nebývá nejčistší, proto když prší, nachytejte si co nejvíce dešťovky.
- Toalety – toalety jsou tzv. turecké, jak se jim u nás říká. Zkrátka nesedíte, ale dřepíte nad mísou zabudovanou v zemi nebo jen nad dírou v zemi. Toaletní papír se běžně neužívá, takže jej mějte vždy u sebe. Nikdy nevíte, kdy ho užijete. Místní používají vodu a ruku – zásadně levou (nepodávejte lidem levou ruku).
Bezpečnost
Tanzánie je mírumilovná země a nikdy nezažila žádný vnitřní konflikt. V Daru na turistu samozřejmě čeká spousta nástrah a triků, jak jej připravit o peníze, ale to je běžné v každém hlavním městě. Za poslední roky se situace dramaticky zlepšila. Při cestování v Tanzánii, ale i jakékoliv jiné rozvojové země je třeba dodržovat základní zásady obezřetnosti:
- Hlídejte si cennosti, nevystavujte je na odiv a mějte je na místech, odkud nemůžou být lehce vytaženy bez vašeho vědomí
- Při tlačenici si radši dejte ruku přes kapsu, abyste cítili peněženku, mobil atd.
- Nenechávejte své věci bez dozoru – nikde! Hlavně platí při cestování ve veřejné dopravě
- Ve velkých městech se vyhněte osamoceným místům (např. pláže v Daru jsou velmi nebezpečné), o to víc to platí pro ženy
- Ve velkých městech nemluvte s cizími lidmi, kteří vás osloví. Je velká pravděpodobnost, že z vás chtějí nějak vymámit peníze nebo vás podvést či okrást. Pokud chcete radu, ptejte se personálu v restauraci, hotelu, policistů, obchodníků... Snažte se nevypadat jako turista, který právě přijel do země (hledání v mapě na rohu rušné křižovatky vás zaručeně identifikuje jako nováčka)
- V noci se nepohybujte po neznámých a osamocených místech, uličkách apod., po desáté hodině večer už raději nikam nechoďte a když musíte, tak si vezměte raději taxíka
- Zamykejte si vždy svůj pokoj, popř. dům, ve kterém bydlíte
Výše uvedené rady se týkají hlavně velkých měst, ale buďte obezřetní všude. Pro více informací nás kontaktujte.
Zvyky
Ať jste v kterékoliv zemi, vždy je nanejvýš vhodné dodržovat místní zvyky a kulturu. Nemůžete se na svět dívat jen pohledem Čecha nebo bělocha a myslet si, že evropská kultura je ta nejlepší na světě. Buďte vnímaví a nepředpojatí. Vystupte z ulity zažitého myšlení a dívejte se na věci objektivně.
- Pozdravy – tvoří důležitou část komunikace a mohou zabrat hodnou dobu. Ke starším osobám a osobám výše postaveným se chováme uctivě a oslovují se podle toho (viz slovníček). Nedivte se, když se vám lidé nedívají do očí, není to neupřímnost, jen se to nedělá, rozhodně ne v kontaktu dvou lidí opačného pohlaví. Také se setkáte s tím, že muži se často drží za ruce při rozhovoru, někdy se tak i vedou hodný kus cesty. Je to znamení dobrého vztahu. To samé uvidíte u žen. Opačné pohlaví se za ruce nedrží, ani partneři. Někteří muslimové nepodají ženě ruku, je to proti jejich víře. Opět zdůrazňuji, není to urážka, jen výsledek jiné víry a výchovy. Jinak se k vám budou chovat velmi přátelsky a pohostinně
- Stravování – místní většinou jedí rukou. Před a po jídle si ruce umývají. Na vesnici čekejte, že k vám přijde žena s vodou a nad miskou si umyjete ruce. Ve městě v restauracích je buď umyvadlo nebo mísa, kde se můžete umýt. Jako bělochovi vám nabídnou zpravidla i lžičku, takže se nemusíte bát, že byste jedli rukama. Lidé vás často budou zvát k sobě domů nebo na jídlo. Pokud jsou to dobří známí, přijměte pozvání, u neznámých/málo známých lidí raději odmítněte, často je to jen záminka, aby vás pak žádali o půjčku, dar nebo je dostat do Evropy
- Alkohol - Afrika není Evropa a jiný kraj je jiný mrav. Alkohol není obvyklý jako u nás. O to míň na vesnicích. Mnoho lidí je muslimů, nebo přísných katolíků, takže nepijí z náboženských důvodů. Pro dobrovolníky máme zásadu, že nesmí pít alkohol, když jsou na v misijním domě. To samé platí o kouření a drogách
- Hygiena – místní nepoužívají toaletní papír, ale ruku a vodu. Vždy se používá levá ruka! Proto při kontaktu nepoužívejte levou ruku, nedotýkejte se jídla levou ani nehlaďte děti levou rukou. Pokud trváte na používání toaleťáku (jako že asi většina z nás ano), pak si jej vždy noste s sebou. Jeho čas přijde!
- Partnerské vztahy – partnery se nevidíte na veřejnosti vést za ruce, líbat natož pak osahávat. Tyto projevy náklonnosti u místních neuvidíte (jen v nočních barech u prostitutek), to patří do soukromí každého. Radíme vám se jim vyhnout také. Nikdo vám nejspíš nic jako bělochovi neřekne, ale pohoršujete obecné povědomí a kazíte mládež
- Oblékání u žen – vyhněte se výstřihům, sexy oblečení odhalujícím a zvýrazňujícím poprsí, dolní partie noste zakryté alespoň od pasu po kolena. V Africe se s nahotou jako v Evropě nesetkáte, ženy nechodí vyzývavě oblečeny.
- Dary – dárce často čeká něco na oplátku, zhruba ve stejné hodnotě. Děti vás můžou často prosit o nějaké dárky, ale doporučujeme nekupovat velké dárky. Pokud chcete dítěti pomoci, radši mu zaplaťte školné, nové oblečení, zásobu jídla... Soustřeďte se raději na větší projekty, které pomohou celé komunitě než kupovat hračky jednomu dítěti.