Třetí a čtvrtý den jsou na řadě školy kolem Mahanga. Bohužel většina škol zde se dá objezdit jen na motorce, cesty jsou úděsné. Sotva jsme vyjeli, říká David, že dneska se určitě vyklopíme. Úplně mi to drásá nervy, po návratu se cítím, že jsem zestárla tak o 5 let. Je pod mrakem a já pozdě zjišťuji, že jsem si nechala pláštěnku v pokoji. Místní na to kašlou zvysoka, ale já jsem Mzungu, mohla bych se nastydnout. Motorku řídí Morisoni, teda ve skutečnosti je to někdo jiný, ale všichni mu říkají Morisoni, protože vypadá jako slavný hráč tanzanského fotbalového klubu Simba. Baví mě jezdit s ním, protože to je jediný okamžik, kdy si mě místní moc nevšímají, ale pokřikují na něj! Morisoni, Morisoni!!! Některé pobaví zajímavé kombo: Morisoni na Mzungu (Morison a běloška)!!!

Skutečný Morisoni nesahá ani po kotníky tomu našemu. To, že nás dneska nevyklopil beru jako zázrak. Sice on i David oba spadli na zadek, ale to jen proto, že museli přenést motorku přes obrolouži.

Škola v Simike nemá daleko od toho být nazývaná Galulou. Je v dezolátním stavu a ani ředitel není nikterak výrazný, ale snaží se. Trochu vázne vzájemné porozumění a smyl pro priority a detail, ale žáci, potažmo jejich rodiče jsou velmi chudí a škola pomoc skutečně potřebuje. V příštím roce se bude muset pustit do stavby nových tříd, kde se rýsuje hezká spolupráce nás, školy a vesnice.

Dokončené omítky ve druhé místnosti budovy MŠ 

I takto může vypadat rozpočet, které školy připravují. Nemají k dispozici počítač, tiskárnu. Mohli by to napsat sice přehledněji a úhledněji, ale je to pokrok, že to vůbec sepsali. I některé lepší školy na to letos zapomněly.

Děti v Simike jsou chudé, většina z nich nemá ani předepsané černé boty k uniformě a nosí do škole levné "yebo yebo" - žabky.

Nový mladý ředitel v Mahangu nás nepotěšil, se starým byla lepší spolupráce. Tento se to bude muset naučit a uvidíme, jak se osvědčí v následujících letech. Nyní stavějí u MŠ verandu a práce se jeví dobře, ale celkově škole chybí větší nadšení a iniciativa. Možná jim spoustu energie bere výstavba nových záchodů, na které přispěla vláda, ale podmínila to podporou místních. Každopádně je škoda, že nepřipravili seznam nejlepších žáků, nemohli jsme jim tedy rozdat odměny jako na ostatních školách.

Počínající práce na verandě před třídami MŠ. V zapadlých vesnicích není lehké sehnat potřebný materiál a zajistit transport, obzvláště nyní na vrcholu pěstitelské sezóny.

Nový přírůstek do rodiny projektu Škola škole Utengule se vyvíjí velmi slibně. Přístup k projektu pojali iniciativně a kreativně. Pan ředitel zřídil pro tento účel malou komisi a ta chrlí nápady. Na počest nového partnerství chtějí škole PRIGO vysadit malý parčík u své školy a byli rádi, kdyby se někdo z PRIGA přijel na něj podívat. Za letošní příspěvek pořídili dresy na sporty tělesné výchovy a tolik potřebné učebnice.

 Učitel mi dokazuje, že ví, kde leží Česká republika. Na neštěstí pro něj jsme byli skrytí přesně v místech, kde byly na globusu propojeny potisky :).

Společné foto žáků s nejlepším prospěchem. Dostali od nás drobné odměny. 

Také škola Mkola ukazuje správnou iniciativu a snahu. Sice jsme ji nemohli slíbit, že v příštím roce něco dovezeme, protože české partnery stále ještě hledáme, nicméně už teď se nám líbí, že žáci jsou na prvním místě. Zakoupené dresy a míče už slouží tak jak mají a nezahálejí někde ve skladu.

Krásné překvapení nám připravila škola Jakaya. Velmi dobře spolupracovali na kreativním workshopu, který absolvovalo 40 žáků a projevili zájem o další lekce v obdobném duchu. Letos nakoupená technika slouží dobře a kombinace s darovaným projektorem je pro ně unikátní. Vůbec poprvé jsme si od nich vysloužili pozvání na oběd, a dokonce i na pivo – to tu ještě nebylo. Své partnerské škole posílají dárek nejen ve formě obrázků studentů kreativních lekcí, ale také tradiční africkou šálu.

 Z kreativního workshopu. Bez mámy i Jakaya se těší opět na spolupráci podobného druhu.